Třináctčiny narozeniny

31. srpna 2012 v 0:04 | skitty2.deviantart.com |  Jednodílné povídky
Tenhle příběh byl sepsán minulý rok k Vánocům pro kamarádku. Je pouze zasvěcen pro fanoušky seriálu House MD a to převážně pro ty, kteří mají rádi Cameron a Třináctku, nejlépe obě dohromady. :) Kamarádka k tomu dále odemně dostala obrázek a přívěšek, který je zmiňován přímo v příběhu. Chci podotknout, že nejsem žádný rozený spisovatel a tohle je má první dopsaná povídka za můj život. Nejsem si tedy jistá, jestli bych o kritiku přímo stála.
EDIT: koukám, že je tam dost gramatických chyb a nějaké nepřesnosti (Kde doháje sebrala něco na psaní?).. jsem líná to opravovat, sry. :)


Říká se, že přátelství je cenná věc, ale pomsta je krásná, touha nutí a skutky nám chtějí dokázat, že děláme to, čeho jsme chtěli docílit a ukázat světu, že na to opravdu máme. Chceme vlastnit to co nám není určeno a to za cenu jakoukoliv. Máme cíle - já i ty, on i ona. Držme se jich. Pokud je pravda, že následky jsou jen odezva skutků, nemůžeme dělat nic špatného. Nejsme špatní, nikdo z nás, ale pomsta a nenávist nám takové pocity nutí. Je to v pořádku, nezatracujme se, pochopme se - nebo umírejme v nenávisti, snad ve lži? Je lepší krutá pravda, nebo milosrdná a krásná lež? Můžeme si přát cokoliv, ale taková přání jsou jen pouhá iluze nesplnitelného... Ale kdo ví co je všechno možné při kouzelných svátcích. Ještě se uvidíme.

Hnedovlasá dívenka olízla obálku, kterou k sobě zapečetila a nenápadně jí nechala vklouznot do skřínky doktorky Allison Cameron. Nostalgicky se pousmála při myšlence, že na ní její milovaná doktorka určitě již dávno zapomněla a zda-li svůj dopis vůbec vložila do správné skřínky. Při takové myšlence jí ihned v hlavě probleskl tip, který musela okamžitě vyslovit nahlas, "Třeba je to skřínka Vombata."
Měla na mysli jejího dávného kolegu Chase. Nikdy ho neměla zrovna v lásce a z představy jak se blonďatej vombat lísá k její doktorce jí bylo doslova zle. Je vůbec opravdu možný, aby někoho takového měla trochu ráda?
Nebyl čas se zaobírat myšlenkami, musela jít, okamžitě.
Otočila se, aby vyšla z doktorských šaten, ale její krok byl rázně zastaven. Stála tam - opírajíc se o trám dveří s rukama založenýma. Usmívala se, i když rozpačitě a s trochou rezervy. Kdo ví, co tam právě dělala.
"Chápu, nemám tu co dělat."
Blonďatá doktorka zavrtěla hlavou, "Ano, to nemáš."
"Už si neděláš své vlastní názory a necháváš se hloupě vést jako ovečka ve stádě? To ti není podobný, Allison."
Doktorka se podívala na skřínky a svůj pohled poté opět ihned soustředila na svojí dávnou přítelkyni, "Co jsi tam dávala za obálku?"
Hnědovlasá žena se zamyslela a nehledě na její otázku jí odpověděla,"'Nevinnost' - to jsou ta slova, která mě neustále budily a nenechaly mě spát. Nevinnost, ve kterou jsem věřila; nevinnost, kterou jsem chtěla jen pro sebe; nevinnost, kterou jsem ale ztratila. Byla příliš křehká pro to, abych s ní uměla zacházet. Přečti si můj dopis a uvidíš sama."
"Taky pro tebe něco mám." Cameron přistoupila ke své dávné kolegyni a podala jí dopis a obálku, "K Vánocům... Třináctko"
"Jsi stále tak sladká." a s úměvem jí na oplátku políbila na čelo. "Zatím na shledanou."
Vyšla z nemocnice a ocitla se venku, kde jí studený vzduch proháněl hlavou. Vytáhla dopis od její doktorky a pomalu četla...

"Prosím, neopouštěj mě!" Křičím za tebou, ale ty mě neposloucháš. Tvá chůze je tak rychlá - ne, ty mi utíkáš! Proč to děláš? Nestačím ti! Běžím za tebou, ale ty na mě nečekáš, proč mě trápíš? Otočíš se a prudce zastavíš, díváš se na mě, ale mlčíš. "Chceš mi něco říct?" na otázky mi není odpovídáno. "Neposloucháš mě?" Prosím začni! Dotýkáš se mě letmými doteky, ale v jediném okamžiku mě náhle udeříš. Neubližuj mi, prosím! Už to nedokážu vydržet, jsem tak slabá a ty se vyžíváš v mé bolesti. Srdce mi bylo zlomeno na dva díly a tebe to tak těší. Usmíváš se na mě, ale očima mě probodáváš. Tvé slova jsou jen pouhé lži, proč jsem to zjistila příliš pozdě? Byla jsi zrozena pro vykonání bolesti, utrpení a strachu. Ne - nesmím se nechat přemoct. Ty přesně víš co máš dělat, tak abys ublížila znova a znova - Au! Bolí to, rány na srdci mi hloubíš, zůstanou tak ostré jizvy. A ty? Tobě zůstane jen úsměv na tváři.
Co tím chci říct? Jsi mrcha, ale mrcha, kterou mám ráda. Užij si Vánoce a můj dárek.
~ Allison

Třináctce v tu chvíli v hlavě proudilo tolik myšlenek, že žádná z nich se nedala polapit a pořádně se nad ní zamyslet. Jediný čím si byla opravdu jistá bylo, že její blondýna získala daleko více drzosti, než v době kdy jí znala. Skoro jakoby se jí teď její nová Allison líbila víc.
Rozbalila i obálku a našla v ní malý modrý přívěšek, u kterého byl ústřední motiv malá zpitvořená Allison, ještě s hnědými vlásky. Třináctka se upřímně usmála. Cameron, jak jen jsi blbá. Na druhou stranu dopisu rychle napsala, "Miluju tě." a zahodila ho před vchod do nemocnice. Kdo ví, zda-li si její vzkaz kdy někdo přečetl...



 


Komentáře

1 Jasper.19 Jasper.19 | Web | 31. srpna 2012 v 13:06 | Reagovat

Zajímavé. Mám ráda House, ale rozhodně jsem neviděla všechny díly, což mě dost mrzí :D Měla bys v psaní pokračovat. Taky mě baví psát, ale nemám nic dokončené.

Jo a taky: postoupila jsi do druhého kola kreslící soutěže. Gratuluju :)

2 Jasper.19 Jasper.19 | Web | 4. září 2012 v 21:16 | Reagovat

Ahoj :) Postoupila jsi do závěrečného kola soutěže. Opět gratulace ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama