Děvka

21. ledna 2013 v 15:52 | Skitty2 |  Povídka: Nemilovaná
Povídka, příběh, úvahá, psaní.. nazývejte si to jak chcete... a vůbec, nenechte se zmylnit názvem, není tam nic nemravně popsáno. Jen jsem měla nutkání to sepsat...



Sedíme proti sobě a pozorně se měříme očima. Jsem na tahu, vím to. Usrkávám skrz brčko své pití a zrak mi klesá na stůl. Úleva. Konečně jsem se těm modrým očím vyhnula. On jakoby cukne a jeho zrak uhýbá rovněz jiným směrem. Rty se odlepím od brčka a váhavě začnu: "Už jsem něco málo načala a slíbila ti, že to někdy dokončím..."
Přikývne hlavou a ty modré oči se zas na mě přilepily. Rozptyluje mě to. Přesto vím, že musím mluvit. "Měla jsem jednoho známého. Mně v té době mohlo být tak čerstvých osmnáct, on byl skoro o deset let starší. Pokládal mě za kamarádku, ale chtěl mít ze mě něco daleko víc. Měla jsem svého přítele, s kterým jsem byla skoro již tři roky, jak víš. Přítel o něm nevěděl, protože kdybych jen špitla, že nějaký známý po mně bezmezně touží, Tomáš by ho šel snad hnedka zabít..."
Přerušila jsem na chvilku svou řeč jenom pro to, abych se na něj mohla podívat. Nedokázal by mi teďkon odpovědět, jenom pozorně naslouchal. Usmála jsem se. Děkuji.
"Dobře jsem věděla, že ten známý je velmi bohatý. A já na to slyšela. Tomáš mě nepozval ani do kina, nedokázal by mi zaplatit ani jídlo v restauraci a o dárkách jsem mohla snít jenom o Vánocích. Žárlila jsem na holky co měli bohaté přítele. Já takto rozmazlována nebyla. Věděla jsem, že mýho přítele to velmi mrzelo, ale to bohužel situaci nijak neměnilo. Karel byl poměrně z daleka, vydělával v cizině a do Česka jezdil jenom vyjímečně. Jednou ale nadhodil, že by za mnou přijel a mohli by jsme někam vyrazit. A já souhlasila."
Opět jsem se trochu odmlčila, ale spíše proto, abych chytla dech.
"A co se stalo potom?"
Konečně promluvil. Má velmi harmonický a sympatický hlas. Myslím, že by to měl být on, kdo má teď mluvit.
"Sešli jsme se v jednom nákupním centru. Vzal mě do kina, na oběd, koupil drobný dar a vzal do různých galerii, jestli se tomu tak dalo říkat. Celou dobu se mě snažil stále dotýkat, ale já uhýbala. Jeho doteky pro mě byly nechutné, on se mi nelíbil a jeho přítomnost mi byla nepříjemná. Ale to bohatství, které najednou bylo kolem mě. Ach."
Můj hlas se změnil. Poslední větu jsem říkala v neuvěřitelné nostalgii, až bych v tom hledala nějakou krásu. A ona opravdu byla. Po mém boku se už nikdy neobjevil takto bohatý muž. Ale to byl ten kámen úrazu.
"Nejprve mi vtiskl do ruky pětistovku. Moc jsem nevěděla co tím míní a jen jsem na něj zmateně pohlížela. Pousmál se na mě vítězně. Řekl mi něco ve smyslu, že si všiml, že si užívám přítomnost peněz a tak ho napadlo, že teď bych mohla být trochu... přítulnější. Ač byl dobře upraven, byl slizký a odporný."
Sama jsem se trochu otřásla při té vzpomínce na něho, ale vyprávěla jsem dál.
"Nemohla jsem odmítnout. Všechny smysly ty peníze přijímaly. Zkrátka jsem nemohla couvnout zpět. Vzala jsem si je."
Hluboce jsem vydechla. Snad jakobych se snažila všechny ty špatné věci jen jednoduše vydechnout z mý duše.
"Po zbytek dne jsem někde hluboko sama sebe doslova brečela. Vzal mě ještě na večeři, koupil mi šperk, vzal mě na různá místa, ale přesto mi bylo nepříjemně. Všechny tyhle věci jsem samozřejmě hltala, však jsem je skoro neznala. Ale on si najednou koupil právo na mě. Byla jsem jak jeho společnice, přítelkyně. Sahal na mě, bez ostychu. Dal mi potom ještě další dvě stovky za to, že si ten den se mnou užil. Sedm stovek jenom pro to, aby moje tělo neslo na kůži jeho odporné doteky? A moje duše byla zjizvena názvem 'děvka'?"
Musela jsem zavřít oči a sklopit poníženě hlavu. Nemohla jsem se mu podívat do tváře, ale myslím, že mě stále velmi pozorně sledoval. Vlastně vůbec nedával najevo, že by mě některak soudil.
"Musela jsem s ním přetrhat kontakty, protože vím, že kdyby mi chtěl zaplatit za víc než doteky, přijmula bych to."
Zavrtila jsem nechápavě hlavou sama nad sebou. Děvka... Problesklo mi znovu hlavou.
Povzdechla jsem si. Je toho více...
"Měla jsem ještě kamaráda. O rok staršího. Velmi milýho kluka. Prý se do mě zamiloval, alespoň to tvrdil. Ale nebyl pěkný, vlastně by se dalo říct, že byl velmi ošklivý. A až moc hodný. Byl to student jako já, peněz neměl nazbyt a rovněž nebydlel ve stejném městě. Vlak byl drahý, ale on si dokázal našetřit peníze jenom pro to, aby mohl přijét a někam mě vzít a pozvat na jídlo. Častokrát mi přivezl i drobný dáreček, protože to byl kutil a nebylo pro něj problém něco vytvořit. Nebyl to oplzlý úchyl, ale taktéž na mě rád šahal. Ne perverzně, ale rád se objímal, hladil po tváři, nebo dal malou pusu na tvář, na čelo, na nos... rtům se však decentně vyhýbal. Nikdy bych si ho nepustila k tělu, kdyby mi nezaručil, že se velmi dobře nenajím v drahé restauraci... že něco dostanu, že mě někam vezme, udělá cokoliv co mi na očích vidí..."
Nadechl se, že by chtěl něco říct, ale musela jsem ho gestem ruky přerušit, teď nebyl čas na jeho slova, nechci je slyšet. Bojím se jich. Upila jsem z brčka a on do sebe rovněz nakopl kávu. Asi na posilnění, aby to s ním neseklo.
"Tomáše dobře znal a věděl, že se mnou tedy musí jednat v úctě, jinak by mohl zaplatit. A ne penězi. S Tomášem jsem se , po dalším společném roce, rozešla. Věděla jsem už předtím, že kdyby k něčemu takovýmu mělo dojít, bude to pro mě mít velmi katastrofální následky. Nedokázala bych už být sama a lepila bych se ke špatným lidem, jenom proto, abych si dokázala, že jsem stále žádaná. A ono najednou k tomu opravdu došlo. Musela jsem hrát sama za sebe. Nebyl nikdo kdo by mě vodil za ruku a upozornoval na nebezpečí. Poznala jsem Lukáše a Evžéna. Lukáš byl dokonce o rok mladší než já a byl mým býválím spolužákem ještě ze základky, ale z jiné třídy a bavili jsme se spolu jen vyjímečně. Ve chvíli, kdy se on rozešel se svojí holkou a spozoroval, že i Tomáš mě poslal k vodě, měl nějaké prazvláštní nutkání si na mě dělat nároky. Opravdu si myslel, že bych ho přijmula s otevřenou náručí a rozkročila mu nohy. Neměl nic co by mi mohl nabídnout, ale přesto jsem se musela motat v jeho přítomnosti, protože jsem už nehrabala po penězích, ale po pozornosti. Užívala jsem si jí. Dával mi komplimenty, lichotky a choval se ke mně velmi hezce a já je jen s úsměvem přijímala a užívala si toho, že se do mě zbláznil. Vycouvala jsem až v momentě, kdy mě násilím přidržel u zdi a chtěl líbat. Prý jsem ho provokovala. A Evžén... je velmi krásný a teď velmi aktuální, ale mám s ním to samý co u Lukáše. Jen se bojím, aby to nedopadlo stejně, nebo hůř."
Je ještě spoustu toho co bych mohla říct. Ale já nechci. On nechce. Svůj slib jsem splnila a není důvod proč něco dalšího dodávat, více rozebírat.
"A víš co je nejhorší?" Ptám se hlasem přeladěný na jinou notu. Možná trochu ublíženým.
"Co?" On jakoby opomněl všechno ostatní. Jeho zvědavost ho dostihla dřív, než reakce na můj splněný slib.
"Že vlastně toužím jenom po tobě."
 


Komentáře

1 Coco Coco | Web | 21. ledna 2013 v 16:28 | Reagovat

Moc hezké :) A taktéž pěkný blog :))

2 Alisa Alisa | Web | 21. ledna 2013 v 16:44 | Reagovat

Hm.. to je zvláštne, nemám rada poviedky, pretože mi prídu príliš vytrhnuté z kontextu a oosobne si myslím, že práve ony patria medzi žáner, ktoré sa dá naučiť. Nakoniec som z toho cítila, že to má potenciál pre román lol. Má to zápletku a dobre sa to číta, takže ti navrhnujem zobrať toto ako prológ a pokračovať. Minimálne ja by som si prečítala aj ďalšiu časť.

3 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 21. ledna 2013 v 17:05 | Reagovat

Upřímně, ze začátku se mi to vůbec nechtělo číst, ale pak jsem si uvědomila, že jsem od tebe ještě žádnou povídku nečetla a s chutí se do toho pustila. Neprohloupila jsem. :) Narozdíl od Alisy ([2]:) bych to do žádného "celku" nemontovala a nechala to jen jako jednodílnou povídku.

4 Max Max | 15. února 2013 v 21:18 | Reagovat

wow, to je dobre, len tak dalej ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama