Pohádka života

1. ledna 2013 v 20:18 | Skitty2 |  Z deníčku
Jak dlouho vám trvá napsat pohádka? Nám trvala sedm let. Letos to již zakrátko mohlo být osm.
Svou vlastní pohádku si píšu skoro sedmnáct let, ale kdysi jsem si na ní přizvala spoluautora. Tedy, přizvali jsem se navzájem, že jsme si každý s tou naší vlastní pohádkou dopomáhali, ale furt to byly dvě samostatné knížky, samozřejmě. Jedna moje a jedna jeho. Po pěti letech se obě knížky spojili a tvořili jednu. Začala se psát jedna velká pohádka, ve které byli dvě hlavní postavy - já a on. Točila se především kolem nás, i když tam byli doprovodné příběhy i o jiných postavách. Každý kdo ji četl, jí nám moc chválil, říkal, že je skvělá a myslí si, že budeme psát ještě spoustu let. Měla zkrátka nakročeno na bestseller a my na ní byli hodně pyšný. Obzvlášť, když jsme okolo sebe viděli kolik společných pohádek končí, nedopsané, nebo se špatným koncem.. najednou to ani nebyla pohádka. My jsme si ale tvrdili, že naše skončí až za spoustu let a s krásným koncem, přesně takovým jakým pohádky končit mají.
Nebylo by dnu, kdyby jsme nepřipsali další stránku. Odrážela úplně všechno. I když tam byli nějaké pasáže ne zrovna veselé, většina knížky byla napsaná jako veselá pohádka. Kdo by mohl kdy čekat, že se poslední tři stránky z celkových 2500 stránek natolik zvrtnou? Natolik, že se z bestselleru stane totální propadák?

Vybrala jsem si špatnýho spoluatora.

... Neuměl psát. Já jsem si to bohužel uvědomila pozdě.
Mohl to dopsat důstojně, ale neudělal tak.

Pohádka skončila.
 


Komentáře

1 fotak-v-ruce fotak-v-ruce | Web | 1. ledna 2013 v 20:31 | Reagovat

Skladiště :D Šílený název blogu... :-)

--
http://fotak-v-ruce.blog.cz/

2 Skitty2 Skitty2 | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 20:36 | Reagovat

[1]: no, přijde mi trochu vtipné, že ty máš zas název blogu "foťák v ruce" :D
A Skladiště je to protože je to tady skladiště všeho možnýho i nemožnýho.. dá se tady najít úplně všechno. :) Má to svou podstatu

3 Natas Natas | Web | 2. ledna 2013 v 8:54 | Reagovat

Pěkně si to napsala, je to originální. Vzpomněla jsem si na podobnou knihu, kterou jsem psala s jedním z ex. Jednou mi vrazil do ruky blok v tuhých deskách, abychom si tam zapisovali společné zážitky, v psaní jsme se střídali, jeden týden on a pak já. Ta kniha skončila u náčrtku italského fotbalisty, páč tehdy, před lety Italové vyhráli ve fotbale ... a já se smála, on už tak nadšený nebyl. Poslední slova, která by se dala do té knihy zapsal by byla "čua čua" nový rozlučkový pozdrav, který vymyslel, na který nezapomenu. Jak mě to tehdy rozesmálo, když jsem mu vracela klíče od bytu a odmítla se s ním dál kamarádit.

4 Storycollector Storycollector | Web | 19. ledna 2013 v 21:03 | Reagovat

Dobré věci končí, aby lepší mohly začít. Teď je ti smutno, že na konci řádky si nenašla vytoužené "a žili šťastně až do smrti", ale příběhy i ty nehezké, nás učí, abychom ty další dovedli napsat lépe. Stejně i v pokračování bude pár škrtů, tomu se nevyhneme, ale už pro tu možnost napsat nezapomenutelnou scénu je tak krásné psát. To je ten nejkrasnější příběh, život sám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama