Únor 2013

17.02.2013 - Otevřené okno

17. února 2013 v 17:31 | Skitty2 |  Rudka
Speciálně pro tento obrázek musím dokonce založit novou rubriku a to "rudka" (nebo to má nějaký odbornější název? Nikdy jsem se s ním nesetkala, abych pravdu řekla). Každopádně je to domácí úkol do školy, kterej by nejspíš ani nebude vzat, protože už jsem propásla termín odevzdání (ajaj) a proto jsem se s tím ani příliš.. inu.. nesrala. Kdyby mi opravdu nebyl vzat, což je celkem pravděpodobné. Dost okecávek.. tady to je. :)
Protože nemám takhle krásný výhled, okno a tak vůbec... tak jsem si vzala inspiraci z fotky. Tu najdete ZDE.
Mimochodem, jsou to dva odstíny rudky...
A je to na A2 a je mým druhým obrázkem kreslen touto technikou...

Valentýn

15. února 2013 v 10:53 | Skitty2 |  Povídka: Nemilovaná
Tak jsme se zase setkali, co? Na Valentýna, zní to tak romanticky...
Dívala jsem se mu do tváře; krásné ostré rysy, tvář dokonale oholená a to charisma. Ach...
"Událo se mnoho věci, že ano?"
Změnil se od doby co jsem ho viděla naposled... naposled co jsem se mu měla zpovídat. Vypadá to, že všechno už vstřebal. Byl totiž hodně klidný, usměvavý a v jeho přítomnosti jsem se dokonce cítila ještě líp než naposled.
Proč jsem se nikdy tahkle dobře necítila vedle svého, teď již bývalého, přítele, když jsme spolu začali trávit více času a taky se mi líbil?
Je to zvláštní. Ví, že jsem ním opravdu hodně okouzlena a přesto se mnou dobrovolně tráví čas. Je na mě milý; až moc. V jistém ohledu mě to ubíjí, protože mi zbytečně dává plané naděje. Ale na tohle teď není čas.
Sedíme proti sobě a povídáme si. Celkem úspěch od minule, kdy jsem povídala pouze já.
Jak bych si přála se ho smět dotknout... ale nemůžu.

Jsem špína.

Opět pošpiněná pro peníze. On je příliš čistý a nevinný; nikdy bych si ho nezasloužila. To co dělám není správné. Třeba se mě štítí, třeba na mě pohlíží jinak, ale rozhodně to na něm není poznat. A toho já si na něm cením. Není to falešná tvář, ale nechce mě soudit.

Vzpomenu si na odpoledne, čas který jsem opět přetrpěla jen pro ty zatracené prachy, a trochu s sebou cuknu. On to pozná a přeruší svoje vyprávění. Možná trochu ze strachu. Co si to nalhávám? On se o mě nebojí... nebo ano?
"Jaké vůbec bylo odpoledne? Povídala si, že si s někým šla..."
Jak to mohl poznat? Rána do černého. Vyděšeně na něj zamrkám a rychle vymýšlím odpověd. Nakonec zklidním a odpovím mu stroze, ale pochopitelně: "Byla jsem s Karlem."
On umlkl. Úsměv na tváři mu zmizel.
"Zaplatil si mě, aby nebyl sám na Valentýna."
Moje věta mi překvapivě nezněla tak, jak by měla. Měla by znít špatně, ale já jí tak nechápala. Jsem znechucena sama sebou, ale některým dávám šanci se cítit dobře. Dávám jim šanci získat na chvíli to, po čem touží - po mně. Dělám je šťastné.

A pak si rozpomenu...

Jak stál Karel proti mně. Díval se na mě. On mě má rád. On mě nechápe jen jako hračku, kterou si koupil. Řekl mi, že mě miluje a mě zamrazilo. Mě nemůžeš získat.
Asi to s tím štěstím nebude úplně tak jednoduché že?
Jsem naopak ta, která dává plané naděje?

To přesně děláš ty.

Podívám se na něho - na toho, který sedí proti mě a pozoruje mě. Jak někdo může být tak krásný a hodný? V jakém právu zrovna JÁ sedím proti němu? Neměla bych tu být.

Jen natáhnout ruku a ucítit tu hebkou kůži.
... jak bych chtěla.

Kdo ví jak jsme tam nakonec seděli dlouho. Pak jenom ta scénarie... jak jsme šli v tý tmě a zimě... úplně sami. Nikdy mi nebylo s nikým líp. Místy se mi až zdálo, že i on chce, abych se ho dotkla, abych ho políbila. Prosím, jenom jednou...
Jak jsem mu šla po boku, začala jsem si pomalu pár věci uvědomovat; to, že je mezi námi krásné to přátelství. Nechci ho kazit. Je to svoboda, ničím se k sobě nevážeme. Už jedno své přátelství jsem zazdila vztahem, který nevyšel, ale u něho to nemohlo napáchat tolik škody. Co ale tady? Vytáhnul mě ze sraček. Mohl mě v nich nechat, ale neudělal to. Jsem mu vděčná. Jen... toužím po doteku, po jeho kůži.

A pak jen to obejmutí. To obejmutí co pro mě tolik znamenalo. Pak mě zanechal u dveří mýho domu. Odešel a já to nechtěla. Jakoby mi v momentu odešel kus mýho světa. Něco, co mě dělalo šťastnou.

Tys mě opustil.
... Proč?

10.02.2013 - Kopie Lion and Tortoise

11. února 2013 v 0:04 | Skitty2 |  Tuš
Má skromná kopie od umělce Eugene Delacroixe jeho díla "Lion and Tortoise" jako domácí úkol do školy. Nejdřív má práce:

a teď originál:

Měla bych se opravdu stát grafikem!

8. února 2013 v 18:56 | Skitty2 |  Odpad
A hned vám dám důvod k tomu, aby jste pochopili, proč si to myslím. Shlédněte mé dílo ze školy.. níže. (a ano, vím, že existuje tlačítko print screen, ale neměla jsem tolik času to někam převádět.)


Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš

7. února 2013 v 17:12 | Skitty2 |  Desetidenní řetězák
  1. Co si o mě lidé myslí
  2. Co si zahraju
  3. Mám se jít učit?
  4. Nad budoucností
  5. Nad minulostí
  6. Jestli někdy budu umět dokonale mluvit německy (případně anglicky.. a možná i česky!)
  7. Jestli bych se v tý škole neměla už konečně začít snažit...

Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

6. února 2013 v 18:27 | Skitty2 |  Desetidenní řetězák
  1. Buďte bohatý
  2. Mějte tetování
  3. Mějte rádi zvířata
  4. Mějte tmavě hnědé oči, nebo svítivě modré
  5. Buďte na mě hodní, obětaví a laskaví
  6. Mějte auto
  7. Buďte pařan PC her
  8. Buďte buď prsatá blondýna, nebo vysoký kluk

Den druhý - Devět faktů o tobě

5. února 2013 v 16:55 | Skitty2
  1. Barvím si vlasy od desíti let (ale zvolna přecházím na šampony a chci skončit u henny. Po těch letech..)
  2. Nebaví mě kreslit, vyrábět, ani šít a přes to to všechno dělám - mám ráda výsledky
  3. Ráda se chlubím
  4. Líbí se mi blondýny
  5. Jsem příšernej pařan (TENTO seznam mi důkazem.)
  6. Lidé mě oslovují "pando"
  7. Jsem společenskej introvert
  8. Jsem optimistický pesimista
  9. Ráda koukám na let's playe na youtube

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem

4. února 2013 v 12:26 | Skitty2 |  Desetidenní řetězák
Odkoukáno od pár blogerů.. a rozhodnuto se do toho taky pustit. :)

  1. Urazila bych ti hlavu
  2. Mám pro tebe prostě slabost
  3. Nechalas mě samotnou... a mě to bolí, i když jsi šťastná
  4. Nenávidím tě, nezasloužíš si mít to co máš
  5. Zrádkyně!
  6. Mám tě ráda, ale nech mě už prosím bejt
  7. Bude to tak lepší, i když to nadělá mnoho bolesti pro můj prospěch
  8. Už na mě přestaň čumět, fetko.
  9. Jsi hajzl, ale prachatej
  10. Odpusť...

100 zvířat

2. února 2013 v 11:16 | Skitty2 |  Vysvětlivky
Tenhle projekt vedu v patrnosti už velmi dlouho. Někdy od poloviny roku 2012. Odráží projekt na Deviantartu nesoucí název "100 pictures challenge" a v plném znění si ho můžete přečíst u mě v journalu ZDE. Jak je vidět, měla jsem dobrou vůli s ním začít, ale nedopadlo to. V hlavě se mi zrodil nápad na "100 animals", který jsem za pomocí své kamarádky sepsala a tvoří tedy seznam stovky různých druhů zvířat. Jde tedy o to nakreslit 100 zvířat. Ač na deviantartu lze najít tento samý projekt, seznam zvířat se v něm liší a jsou tam použita poměrně... nevhodná...? Já volila ty, které všichni znají a žádná těžká. Tento seznam mám momentálně v rukou jenom já a jedna blogerka Bleskobleskl. :) První zvíře nakreslené do tohoto projektu byl PES. 100 zvířat je společné dílo a potřebuji na to české a slovenské fotografy, kteří by mi "propůjčili" jejich fotky, abych je mohla překreslit. Článek o tomto můžete najít ZDE. (děkuji všem, kteří se mi ozvali!). Do této doby jsem získala souhlas od 20 úžasných fotografů!
Pro tento projekt jsem si zvolila jistá pravidla - že budu kreslit za pomocí tuše a vodovek na A2 papíry.
Stále jsem si na něj nenašla mnoho času, tak doufám, že se to brzy změní a jednou ho opravdu dokončím.

??.12.2012 - Stylizovaná ulita

1. února 2013 v 14:10 | Skitty2 |  Modelování
Pamatujete na mou starší práci z modelování... a to TUHLE ULITKU? Tak, na tento úkol navazoval i další - a to stylizace určitého předmětu, který jsem zprácovavali předtím (já tedy šnečí ulitu). Učitel mi s tímhle úkolem moc pomohl a vyrostlo z toho obrovský "dílo".. a těžký, velmi velmi těžký. Manipulujeme s velkými hmotami a je to tedy mnohdy horší jak posilovna. A teď již tedy slíbená fotka...
Obrovské díky patří mým spolužačkám, které se postaraly během mé absence (marodění doma) o vyfocení a i nechání to oznámkovat. A víte co? Mám jedničku! :)