Jak jsem přišla o všechny své kresby

5. května 2014 v 19:24 | Skitty2 |  Z deníčku
Je to tedy už více jak půlrok stará událost, ale možná bych se o ní zminit mohla.
Pamatujete si ještě jak jsem se furt chvástala, že až dostanu své práce ze školy, tak je všechny sem nahraju a ukážu vám je?
Inu, to se ale nestalo a ani nestane. Protože je prostě nemám, jsou v koši (teď už asi zrecyklovaný) a už se k nim nikdy ve svém životě nedostanu. Roční práce byla skoro doslova spláchnutá do záchoda.
Abych ale nedělala zbytečné zmatky zkusím vás trochu uvést do obrazu - čekala jsem, že dostanu práce z předmětů výtvarná příprava, písmo, figurální kresba a plastická anatomie. Jedná se tedy o předměty, ve kterých jsem nějakým způsobem tvořila na papír.
Teď se prosím na ty předměty podívejte znovu. Práce jsem nedostala z těch dvou, které jsou vyznačené kurzívou. Písmo mě tolik nebolí, přecejen se jednalo jen o "krasopis", ale nedostat práce z figurální kresby? Kterou jsem měla 3 hodiny týdně a tedy každý týden nový dílo...? Jo, to už trochu bolí.
Když bylo pololetní vysvědčení a byly nám vraceny nějaké věci z výtvarné přípravy, byli jsme se optat i na naše práce z figurální kresby. Bylo nám však řečeno, že je dostaneme až na konci roku. Tak tedy dobře, asi není problém - mysleli jsme si v tu dobu.
Blížilo se k závěru prváku a spoustu hodin figurální kresby nám odpadlo, až to skončilo tak, že jsme nestihli zajít pro naše práce. Však si přece pro ně zajdem hned na začátku září, že? Ne. Tak hluboce jsme se snad ještě nikdy nemýlili.
Hned první týden v září jsme s úsměvy na rtech vyrazili za naším, již bývalým, učitelem. Žádali jsme o práce a on nám falešný úsměv opětoval. Dovedl nás asi k šesti portrétům a s nataženou rukou na ně pyšně ukázal se slovy, že zbytek vyhodil a vybral jen ty "který za něco stály". Myslím, že není nutné vysvětlovat naše momentální pocity. Chvilku jsme stáli na místě a pak se odhodlali do tý "hromádky" podívat. Ta největší šťastlivkyně si vytáhla tři své portréty (dokonce by dostala i čtvrtý, ale ten se již vyjímal za rámečkem na zdi, jenž můžou opěvovat letošní prváci.), další spolužačka si vzala dva; a já, společně ještě s jednou spolu-kreslířkou (rozumějtě: spolužačka), jsme si vzaly po jednom obrázku. Zbytek nedostal nic, takže v podstatě na tom ještě nejsem tak špatně.
Co si budem povídat - všem nám zůstaly jen oči pro pláč a po předešlém úsměvu nebylo ani pamatky. Šli jsme se hned "vyplakat" za naším momentálním učitelem figurální kresby a ten nás ujistit, že všechny práce na konci roku dostaneme zpátky. Tak aspoň něco.
A co z tohodle srdcervoucího příběhu vyplývá? Foťte si všechny své práce ze školy - okamžitě! Nikdy nevíte co se s nima stane. Fotky vám nikdo nevezme, když si je nahrajete a zálohujete... ale papír je moc křehký v tomto ohledu.
A pokud by někoho třeba zajímal jaký byl ten můj výtěžný portrét, tak to byl přímo TENTO (já osobně bych si vzala úplně jiné práce. Pro jeden z portrétů obzvláště truchlím, páč jsem se moc těšila až ho dostanu zpátky. Co už, to už. Z chyb se člověk učí, ale ty roční práce my už nikdo nikdy nedá zpátky.)
 


Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 5. května 2014 v 19:42 | Reagovat

Tak to bych asi vraždila... možná i doslova :D
Já teda moc malířsky a kreslířsky nadaná nejsem, ale i tak chodím na seminář, kde jsem se v podstatě nechala ukecat, že to zkusím s temperama a když vidím, jak dlouho nad tím sedím a prd z toho, při představě, že bych přišla o něco, co se mi povedlo asi pláču za tebe.

2 Natas Natas | Web | 5. května 2014 v 20:07 | Reagovat

Upřímně, jednou mi můj profesor řekl, že nemá mé práce a tak není co hodnotit. Podívala jsem se na něj z lavice a v klidu řekla, že jsem mu práce odevzdala, znovu je dělat nebudu ať se laskavě podívá ve svém kabinetu. A hle kresby se našly :) Tím chci říct, že je třeba si profesůrky hlídat, mají v tom zmatek, co nevyhodí, zašantročí. Chce to být asertivní. Jak sem se jim smála, no ale to jsou léta studentská a ty už mám za sebou. Dokážu pochopit to zklamání ...

3 Someone Someone | 5. května 2014 v 21:07 | Reagovat
4 christiiinka christiiinka | Web | 5. května 2014 v 21:13 | Reagovat

To mě moc mrzí, to musel být hrozný pocit... Mám doma plnou skříňku výtvorů a dokážu si představit, jak taková věc "potěší".

5 Bels Bels | E-mail | Web | 7. května 2014 v 12:59 | Reagovat

Tak tohle je neuvěřitelný, vážně k vzteku. Dovedu si jasně představit, co to pro tebe znamenalo, to mi věř.
Já právě řeším své maturitní práce, které si hoví na výstavě úplně jiné školy, než na které jsem studovala. Už dva roky se je snažím získat a pořád to nejde.

6 Ká | Web | 8. května 2014 v 18:04 | Reagovat

Ááá, páni, tak já jsem asi v podobném rozpoložení.
Minulý rok byl na našem gymplu poslední, kdy moje třída měla výtvarku. Učitel tam byl taky posledním rokem a zrovna mě a další kamarádky se ptal, jestli si obrázky nechceme vzít. Já, už plně rozhodnuta, že se na uměleckou hlásit nebudu, jsem prohlásila, že ne, že je radši nechám ve škole (většinou ta naše díla zarámoval a vyvěsil ve škole). No, tento rok jsme však s holkama zažily dobré zděšení, když jsme zjistily, že všechna díla, co ve škole visela, jsou pryč. Zjistily jsme, že ta největší jsou v kabinetu (nikdo nám neosvětlil, proč zdi na naší škole jsou zase holé a nudné a nevisí tam nic, ani nejnovější díla nynějších výtvarkářů...) a o zbytku nikdo nic nevěděl. Nakonec jsme nějak vystopovaly, že by měly být u jednoho učitele v kabinetu, ale docela se bojím tam jít a zjistit, že všechny moje práce jsou nadobro ztracené. Asi bych se na místě rozbrečela... :D

7 Tara Tara | Web | 12. května 2014 v 13:12 | Reagovat

to opravdu naštve x/ bohužel vím jak se cítíš, ne základce i na gymplu to bylo to samé. To co bylo nejlepší a a zrovna to nikde nevyselo jsem stejně zpátky nedostala. Štvalo mě to hodně a štve i teď.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama